Na tom, aby tým dosáhl lepších výsledků, se dá pracovat několika způsoby. Já jsem si vybrala ten, který nejvíce sedí mému přístupu a zapadá do mého koučovského vzdělání. Moje přesvědčení je, že fungujeme ve vztazích, a proto podporuji své klienty, aby dokázali hledat zlepšování právě pomocí vztahů v týmu. Tím pak dosahují výsledků, se kterými jsou více spokojení. Roste motivace pro práci.

Pojďte se mnou nahlédnout do dvou týmů, se kterými jsem se potkala v poslední době ve své praxi.

První příklad je z krátké spolupráce se studenty jednoho VŠ klubu. Měli mezi sebou nové členy a připadalo jim samozřejmé, že oslovili kouče pro zlepšení týmové spolupráce. A jak na to šli? Přes objevování sebe a ostatních. Během koučování si uvědomili a popsali, jak se lidským kontaktem dokážou vzájemně podpořit, udržovat se v nadšení, inspirovat se, a právě to je pro práci v klubu motivuje. V obyčejné lidské interakci objevovali, co kdo do klubu vnáší, jaké kvality má a čím spolupráci obohacuje. Spontánně se povzbuzovali a oceňovali se, a to přinášelo velké množství energie. Vzniklo tak hned několik nápadů na další práci klubu.

Druhý příklad je spolupráce s jedním týmem v businessu. V týmu vládne přátelská atmosféra s drobnými neshodami. Lidé se znají někteří víc, někteří méně. Každý dělá to, co vyplývá z jeho popisu práce. Všichni jsou pracovití, zkušení v oboru, mají definované pravomoci, překryvy řeší s pomocí nadřízeného nebo se jim vyhýbají. Zlepšení týmové spolupráce s koučem k nim „dokráčelo“ přes jejich šéfa, který v tom vidí příležitost, jak dosáhnout mimořádných výsledků a přinést změny, jejichž návrhy od nich žádá jejich mateřská firma. V práci totiž funguje každý tak nějak sám a spolupracuje podle nutné logiky jejich procesů. I tento tým začal s prohloubením sebepoznání a poznání druhých, objevilo se téma respektu k ostatním. Zatím se neslyší navzájem, zpochybňují to, co chce či navrhuje druhý, každý vidí svůj směr a svoji myšlenku, a jiné možnosti neprozkoumává.

Co mají oba příběhy společného?
V obou jde o týmový výkon a o to, aby zde vydržela energie, motivace. Aby se objevovala vzájemná inspirace a všichni dosáhli výsledků, na které budou hrdí. Co se týká vztahů v třech dimenzích, které jsou v týmu klíčové (já – druzí – situace, kterou řešíme), je první tým o několik kroků napřed. Jaký myslíte, že je mezi oběma týmy výkonnostní rozdíl, který byl vidět během koučování?

Ráda bych zde nabídla námět k zamyšlení pro ty z vás, kteří hledají cesty k mimořádným výsledkům svých týmů. Pokud i vám záleží na tom, aby lidé přinášeli do práce ve vašem týmu nejen hlavy, ale i svá srdce, položte si otázky:

  • Jak to u nás vypadá s důvěrou, otevřeností?
  • Jsou rozdílné názory spíše předmětem hodnocení a kritiky nebo budí zájem a jsou prozkoumávány?
  • Vidíme se, slyšíme se mezi sebou? Věnujeme si skutečnou pozornost a zájem?
  • Vítáme rozdíly nebo spíše chceme, abychom byli všichni tak nějak stejní?
  • Jde členům týmu skutečně o společný výsledek nebo je silnější jejich potřeba individuálně vynikat?
  • Jak se umíme podporovat, povzbudit? A jak pochválit?
  • Jak k tomu já osobně – ať už jako leader nebo jako člen týmu – přispívám?

Albert Einstein řekl: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky“. K mimořádným výsledkům se dostanete tím, že něco změníte. A já k tomu dodávám, abyste nezapomněli, že ke změně je třeba hlava i srdce.